Happy & Dead

6. června 2013 v 15:36 | Stefano |  Jednodílné-b

Happy & Dead

Ahojte, přidávám vám další Slash bromanci, která měla být původně kapitolová, ale nějak jsem to ukončil :D Takže prosí užijte si ji...
A ještě něco, jsem rád, že vás sem chodí tolik, ale aktivita je mi k ničemu, když nekomentujete. Potřebuju vědět váš názor na to, jak píšu... Jinak je to těžké :/
Your Stefano Líbající

Byl tu ten den, den kdy jsem se rozhodl, že řeknu našim pravdu. Pravdu o tom kdo jsem. Je to těžké rozhodnutí, ale musím to udělat, už nemůžu dál žít ve lži.
"Mami, tati, musím vám něco říct," řekl jsem, když jsem vstoupil do obývacího pokoje.
"Teď neruš," prskl na mě otec, který už měl v sobě pravidelnou dávku piva.
"Je to důležité," naléhal jsem na něj.
"Co je zlato?" zeptala se tiše máma.
"Mami, tati, vím, že je to pro vás těžké, ale skutečnost je taková. Je mi jasné, že se ve mně zklamete a možná mě odsoudíte, ale chci, abyste věděli, že já Vás budu milovat navždy," řekl jsem smutně.
"Tak už to vyklop, ať tu neoxiduješ dál," zařval na mě otec.
"Jsem gay!" zakřičel jsem přes celý dům, zatím co mi do očí vtryskly slzy.
"Co že to jsi? Neslyšel jsem tě," řekl provokativně otec a mámě se do očí tlačilo snad celé Irské moře. Otec se postavil a šel proti mně. Bál jsem se, nevěděl jsem co od toho čekat.
"Děláš si prdel, že můj syn je buzna?!" řekl a jeho pěst narazila do mého obličeje. Uhodil mě vší silou a já se skácel na podlahu. Než otec stihl ránu zopakovat, vstal jsem, utíkal jsem do pokoje, vzal jsem si mikinu a tašku přes rameno. Vyběhl jsem z domu a máma na mě mávala z okna čímsi černým.
"Jeremy, zlatíčko tu máš peněženku," křičela na mě a hodila mi ji. Já už jen viděl, jak otec zatahuje matku do domu a zavírá prudkým třísknutím okno. Teď už byl celý život jen na mně. Nikoho jsem neměl, neměl jsem kam jít ani co jíst. Procházel jsem se po městě a pak si všiml modrého světla. Byl to bar, bar pro kluky na kluky. Vešel jsem dovnitř a ucítil zápach drahých parfému a všiml si pár tanečníků u tyče.
"Chlapče, tady je to pro dospělé," říkalo mi pár mohutným chlapů, když jsem procházel kolem nich. Přistoupil jsem k jednomu pultu, kde tancoval přitažlivý mladý muž, možná jen o pár let starší než já. Posadil jsem se a do očí mi najednou vtryskly slzy. Možná proto, že toho bylo na mě moc, nebo pro to, že mě rozbolela čelist, tam kam mě udeřil otec. Bylo mi hloupé, sedět tam a nic nepřispět tanečníkovi, ostatně už se na mě dívali i bodyguardi. Vzal jsem peněženku a podíval se tam. Byly v ní pouze čtyři tisícikoruny a já nevěděl, kde si je rozměnit. U baru prodávali jen alkohol a nemuseli by mi ho prodat a upřímně jsem se dost styděl. Protože se na mě bodyguardi pořád upřeně dívali, dostavil se nával strachu a já vzal tisícovku a dal ji tanečníkovi. Ten ji zprvu nechtěl přijmout, ale nakonec si ji vzal. Tak jsem tam seděl asi hodinu nebo dvě až do zavíračky. Poté nás vyhazovači vykopli na ulici a já opět nevěděl kam jít.
"Hej ty!" volal na mě někdo zezadu. Otočil jsem se a uviděl toho tanečníka. Teď když na sobě neměl ty barvy co na jevišti, byl o mnoho hezčí, dokonce i motýlci v mém břiše to dokazovali.
"To mluvíš na mě?" zeptal jsem se ho nejistě, přece jen, co by ode mě mohl chtít.
"Ano na tebe, co se stalo?" odpověděl mi otázkou.
"Proč, co by se mělo dít," řekl jsem mu monotónně.
"No u pultu jsi brečel, tak se ptám, co se stalo," řekl mi.
"Ale to nic, to nemá cenu řešit," řekl jsem mu a falešně se usmál.
"Ale má, vidím, že jsi moc mladý na takové potulování v noci, tak mi řekni, co se děje," naléhal na mě a já měl strašnou chuť mu to všechno vyklopit. Jenže, co když je to nějaký úchyl nebo něco takového, kdo by byl jinak tak přívětivý?
"Otec mě vyhodil z domu, protože jsem gay," odvážil jsem se mu nakonec říct pravdu.
"Aha a máš kam jít?" zeptal se mě ustaraně.
"No, ne, ale já si najdu nějakou ubytovnu," řekl jsem mu dospěle.
"Teď? Ve tři hodiny ráno?" zeptal se mě ironicky. Měl pravdu, ve tři nic neseženu a pod most se mi moc nechce, komu taky ano. Nevěděl jsem co dál, byl jsem naprosto v koncích.
"No, tak do osmi se budu procházet a pak si něco najdu," řekl jsem mu, ikdyž jsem sám věděl, že to nezvládnu, už tak jsem dost unavený a vyčerpaný.
"Anebo, můžeš jít ke mně," nabídl mi najednou. Ale tohle jsem nemohl přijmout, vždyť toho člověka ani neznám. Ale nadrbou stranu, co když je opravdu milý a hodný a navíc je hrozně hezký a jeho postava, musím to risknout.
"To bych vážně mohl?" zeptal jsem se nejistě.
"Jasně, vím jaké to je, před třemi lety mě otec také vykopl a já si musel najít práci tady a pak jsem si našel i levný byt a teď je všechno skvělé. Mám teď skvělý život," řekl mi a usmál se.
"A kde bydlíš?" zeptal jsem se ho s úsměvem, aby poznal, že mě tím opravdu moc potěšil.
"Tady kousek, pojď" řekl, usmál se a chytl mě kolem ramen. Bylo to příjemné, cítit teplo lidského těla a obzvlášť někoho, kdo semnou soucítí.
"Tady to je," řekl asi po pěti minutách prosmáté cesty. Byl to menší domek s předzahrádkou, pro jednoho nebo dva jako ulitý.
"A vážně ti nevadí, že tu přes noc zůstanu?" zeptal jsem se ho jen pro jistotu.
"Jen přes noc? Myslel jsem, že než si najdeš svůj byt, tak tu budeš," řekl mi s úsměvem.
"To nemůžu, přece mě tu nemůžeš trpět. A navíc nemám tolik peněz, abych ti platil tak moc," řekl jsem mu upřímně.
"Kdo se tu baví o penězích? Zůstaneš tu, tak dlouho, jak budeš potřebovat, a peníze nechci, mám jich dost," usmál se na mě, odemkl, chytil mě za ruku a zatáhl do bytu. Byl hrozně milý, kdybych nebyl tak zmatený a překvapený dost jistě bych se zamiloval na první pohled, jak to já moc dobře umím. Jenže, v bytě mi něco nesedělo, byla to postel. Měl pouze jednu dvoulůžkovou manželskou postel.
"Akorát, pokud ti nevadí spát semnou na jedné posteli, ušetříme si práci s jejím rozdělováním. A to ti říkám, je těžká jako kráva," zasmál se.
"Ne, nevadí, pokud nejsi nějaký nadržený úchyl," řekl jsem a ani mi nedošlo, že jsem ho mohl urazit.
"Ne, ne to vážně nejsem," řekl na oko uraženě.
"Promiň, ujelo mi to," omlouval jsem se mu.
"V pohodě, dělal jsem si srandu," zasmál se.
"A ty nemáš přítele?" zeptal jsem se možná trochu drze.
"Očividně," zasmál se.
"Aha, promiň. Kde tu máš sprchu?" změnil jsem téma.
"No, sprchu nemám, jen vanu a teplá voda vystačí na jednoho z nás. Ale pokud nemáš nic proti, vlezeme se do té vany oba," začal se smát a mě napadlo, že to může být celkem sranda, ale nazí?
"No, jsem celkem stydlivý, ale koupel by se mi hodila, takže můžeme," řekl jsem mu a sundal jsem si tričko.
"Moment, neřekl jsi mi, že jsi tak sexy. To si to s tím úchylem ještě rozmyslím," zasmál se Thomas, tak se jmenoval. Poté si i on sundal tričko a odhalil své namakané tělo, které předváděl v klubu.
"Mám se začít bát?" zeptal jsem se ho na oko vystrašeně.
"Ne, to rozhodně ne," řekl, chytil mě za zápěstí a dovedl mě do koupelny. Pustil vodu a naředil ji tak, aby nebyla moc horká ani moc studená. Thomas se svlékl jako první, sundal si riflové kalhoty a boxerky Calvin Klein. Poté jsem i já sundal své kalhoty, ale do spodního prádla se mi nějak moc nechtělo, styděl jsem se.
"Co je, stydíš se?" zeptal se pobaveně Thomas a přistoupil ke mně. Chytil mě rukou kolem pasu a objal mě. Toto, to objetí jsem si náramně užíval, dokud nepovolil a rychlím pohybem dolů, mi stáhl boxerky.
"Ty zrádče!" zařval jsem na něj a začal jsem se smát. Poté jsme si vlezli do prostorné vany, chvíli jsme relaxovali, ale pak jsme začali bláznit. Začali jsme na sebe cákat, potápět se a užívali jsme si jako pětileté děti. Bylo to něco úžasného.
"Jdeme ven?" navrhl Thomas a já návrh přijal. Poté co jsme vylezli z vany mi teprve došlo, že nemám žádné oblečení na převlečení.
"Thomasi, mám menší problém," řekl jsem s úšklebkem a doufal jsem, že mě pobídne, abych mu svůj problém sdělil.
"Neboj, něco ti půjčím," usmál se na mě. Netušil jsem, jak to mohl vědět, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Půjčil mi boxerky značky NIKE a dlouhé tričko, na kterém bylo logo klubu, ve kterém tancoval.
"Kterou stranu chceš?" zeptal se mě a já si vybral levou. Lehli jsme se do postele, ale já nemohl usnout, musel jsem pořád myslet na otce, jak jsem ho zklamal. Slzy se mi začaly tlačit do očí a já opět začal brečet.
"Co se děje?" zeptal se mě ustaraně Thomas.
"Nic, jen, zase na mě dolehlo to s tím otcem. Mrzí mě, že jsem ho zklamal. Teď už nemám nikoho, kdo by mě měl rád, někoho kdo by mi dal lásku," řekl jsem mu a utřel si slzy rukou.
"Ikdyž tě znám necelé 3 hodiny, mám tě rád," řekl to a přiblížil se ke mně. Poté si rukou přitáhl mou hlavu a já pochopil, že chce, abych se k němu přiblížil taky. Udělal jsem to a to co následovalo, bylo nepochopitelné. Jeho rty se přibližovali ke mně a já se nechal unést. Své rty jsem přitiskl na ty jeho. Najednou, jako by uhodil blesk, jsme se začali vášnivě líbat. Naráz jsem zapoměl na všechny své starosti. Byl mi jedno otec a každý, kdo proti mně něco má. Nepotřeboval jsem přátele, stačil mi on. Celý svět byl pro mě mrtvý, jen já a on jsme byli šťastní.
"Dobrou noc, sladké sny," popřál mi a políbil mě ještě na čelo.
"Dobrou noc i tobě," opětoval jsem mu polibek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Honey.xx Honey.xx | Web | 6. června 2013 v 16:06 | Reagovat

Oj, ojoj, ojojoj... ='333 To je táák pěkně napsaný... =3
Tohle je vážně něco pro mě. =3
+
Je mi to stráášně blbý, ale zkus nahrazovat to sloveso říkat něčím jiným. všimla jsem si, že se ti to tam po sobě opakuje. *je jí blbě ze sebe samé, že tě kritizuje*
Je mi to líto, ale myslím, že tohle právě chceš, ne? Aby ti někdo řekl, co se mu líbí, co vylepšit, co naopak nechat... Promiň! =/
+
Promiň, že ten koment je dlouhý. Myslím, že to bude spam. ^^

2 Honey.xx Honey.xx | Web | 6. června 2013 v 16:06 | Reagovat

[1]: Tak ne ^^. Ještě jednou se omlouvám, že to kritizuju.

3 mysweetfictions mysweetfictions | Web | 6. června 2013 v 16:08 | Reagovat

[1]: Děkuji ti :-D konečně někdo, alespoň trochu kritizuje. Ano, vím sám, že to používám moc často... Snažím se to vynechávat, ale prostě je to těžké :/ :D ale i tak moc děkuju a neomlouvej se ;)

4 Honey.xx Honey.xx | Web | 6. června 2013 v 16:34 | Reagovat

[3]: Ufff. Není ale vůbec zač. =)
Taky jsem nevěděla, jak to nahrazovat, ale po přečtení asi 150 povídek jsem pochytila nějaká slova... =D Od té doby mi trvá dýl, než napíšu jeden díl nový povídky. =D =3

5 adystylinson adystylinson | 7. června 2013 v 22:13 | Reagovat

Tátové umí být sviňuchy.Ale zpět k tématu.Mám-li být upřímná,na tvém stylu psaní mi něco strašně vadí,sama nevím co,ale je to tak kouzelně podaný,že mi to vlastně ani nevadí.Umíš vyvolat emoce.Díky,že spravuješ tenhle blok,miluju ho.Good job :)

6 Nerea Nerea | Web | 7. června 2013 v 22:41 | Reagovat

je to dost dobrý... fakt se mi líbí ten nápad a ty víš, že se mi to většinou nelíbí :P takže je to dost pocta :D
ale! malilililinkatá rada... když popíšeš příběh víc do detailů a napíšeš tam to, jak se postava cítí, jak přemýšlí a uvažuje, tak to děj prohloubí a bude to úplně něco jiného... možná to bude trvat dýl to napsat, ale myslím, že to stojí za to... jen radím :P + taky ještě když pšeš přímou řeč, jak tady psala Honey.xx, tak to sloveso no... a ještě se pokus ty věty nějak rozvést. Např. "Mám něco na práci," řekl, položil na stůl mobil, který celou dobu svíral v ruce, a v mžiku zmizel ve dveřích koupelny. Chápeš mě ne? :-D vím, že pochopíš, že tohle je dobře myšlená kritika, takže to nemusím ani dodávat :P ;)

7 Nerea Nerea | Web | 7. června 2013 v 23:34 | Reagovat

prej po třech, tak schválně :D

8 Nerea Nerea | Web | 7. června 2013 v 23:35 | Reagovat

tak odepisuj, zlatíčko :*

9 mysweetfictions mysweetfictions | Web | 7. června 2013 v 23:48 | Reagovat

Ty jsi ta nejskvělejší :-P Děkuji za raddy, určitě je využiju :-)  :-)

10 Maggie Maggie | 23. června 2013 v 13:33 | Reagovat

Je to skvělý :3
Souhlasím s tím,že některé slovesa se opakují častěji,ale na tom se dá pracovat:)
+přijde mi to dost divné,že by si hned vzal domů a šli do vany,ale zase chápu že  kdyby na to měli mít víc času tak je ta povídka delší :D (snad chápeš co jsem tím myslela,protože i mně samotné to přijde trochu zmateně napsané ) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama