Identity | Kapitola 1.

10. února 2014 v 18:00 | Stefano |  Identity
Zdravím a opět vám přináším povídku s nulovým ratingem :D Zatím...
No každopádně tato povídka je na motivy seriálu The Carrie Diaries a tak vás prosím, neříkejte, že kopíruju, vím že si je to podobné ;)


Getting the Zack


"Same vstávat!" ozývalo se ze spodního patra našeho domu.
"Vždyť už tak hodinu nespím!" křičel jsem na odpověď. Zvedl jsem se z postele, odložil svůj telefon na noční stolek a rozběhl se z pokoje. Seběhl jsem schody a do nosu mi vrazila vůně čerstvě pečených toastů.
"Kdy jdeš do školy?" zeptala se mě má matka, zatímco připravovala snídani. Starala se o mě skvěle, potom, co od nás odešel otec. Jednoho dne mamka přišla dřív z práce a načapala ho s jeho milenkou. Bylo to o to horší, že to byla její nejlepší kamarádka. Po dvou měsících se rozvedli a teď jsme tu zůstali jen já a ona. Máme se skvěle. Otec cítí vinu, a proto platí alimenty tak jak má. Peníze nám nechybí, oba jsme zdraví jako rybičky a přátelé jsou s námi.
"Na devátou, odpadla nám první hodina," odpověděl jsem jí a z talířku jsem si vzal toast.
"Něco pro tebe mám," řekla mi a od sporáku přestoupila k malému stolku, na kterém ležela její kabelka. Něco z něj vytáhla, ale pořád to schovávala za zády.
"Mami, ale to jsi nemusela, víš že narozeniny moc neslavím," usmál jsem se na ni, protože mi bylo jasné, že mi chce dát dárek k mým šestnáctinám.
"Ale musela, jsi můj jediný syn, a tak si tě musím vážit," mrkla na mě.
"A co to teda je?" ptal jsem se nedočkavě.
"Vím, že strašně rád píšeš a tak jsem ti chtěla dát něco co využiješ. Tvůj vlastní DENÍK!" vykřikla a z poza zad vytáhla deník. Krásný zdobený deník, který měl při nejmenším sto stran. Škoda jen, že v dnešní době, kdy máme všichni notebooky a tablety, deníky už nikdo nepoužívá.
"Mami, děkuju moc," usmál jsem se, aby mamka nepoznala, že mě dárek zrovna dvakrát nepotěšil.
"Není za co zlatíčko," políbila mě na čelo a usmála se. Deník jsem si zanesl do pokoje a hodil ho někam na stůl. Vzal jsem si tašku a odešel do školy. Budova byla kousek od domu, takže jsem nemusel jít ani na autobus. Studoval jsem na Gymnáziu v prvním ročníku. Když jsem přišel před budovu, už na mě čekali kamarádi. Vysoká blondýnka, která se pořád usmívala, se jmenovala Mary, ale mi jí říkali Mer, bylo to jednodušší a kratší a hlavně se jí to líbilo. Trochu menší, ale vůbec ne méně usměvavý kluk, jehož hlavu zdobily kratší nahoru učesané vlasy černé jako uhel, se jmenoval Jason a taky on měl přezdívku. Vymýšleli jsme mu ji dlouho, ale jakmile ji Mer jednou řekla, bylo jasno. Byl to Bite [bajt], protože uměl všechno co se týkalo moderních technologií, naboural by se vám snad i do ministerstva vnitra. A třetí a poslední člověk co na mě čekal byla Sally. Krásná vysoká dívka, kterou jsem se mohl pyšnit jako se svojí přítelkyní. Dali jsme se dohromady loni na táboře, kde jsme dělali vedoucí. Sally se náhodou s rodiči přestěhovala sem a vše se nám zdálo hned jednodušší.
"Same!" křičela na mě hned Mer.
"Všechno nejlepší brácho," usmál se Jason a rozběhl se ke mně.
"Lidičky, ten je můj s dovolením," zasmála se na oko namyšleně Sally, "všchno nejlepší lásko," dodala a políbila mě.
"Už ho můžeme obejmout a popřát mu?" odstrčili Sally od mého těla.
"Jojo, jasně," rozesmála se Sally a uhnula kamarádům.
"Lidi, přijdeme pozdě," trochu přidušeně jsem nadhodil.
"Jo máš pravdu jdeme," řekl Bite a uvolnil své objetí. Celý den jsme ve škole prožili bez problému až na poslední hodinu.
"Třído, tohle je Max, s rodiči se sem přestěhoval teprve nedávno a bude chodit do vaší třídy," řekl učitel a ukázal na krátkovlasého, podivína, který se nechtěl podívat do třídy.
"Same?" oslovil mě najednou učitel, "je v lavici za tebou volno?"
"A-ano, je," odpověděl jsem mu koktavě, jako bych měl z něčeho strach.
"Maxi, běž se posadit ať můžeme začít hodinu," řekl poněkud tišeji profesor novému, zatím neznámému chlapci. Ten prošel okolo několika spolužáků zcela bez povšimnutí a nakonec se usadil v lavici za mnou a Bitem.
"Ahoj, já jsem Jason, ale říkají mi Bite," otočil se a hned se seznamoval Jason.
"Max, v kolik končí hodina?" zeptal se nás.
"O půl druhé. Já jsem Sam," představil jsem se mu.
"To už vím," usmál se na mě, ale hned zase přestal. Když skončilo vyučování, s partou jsme šli hned k nám, naplánovat oslavu. Moc jsem ji nechtěl, ale Bite trval na tom, že se to musí oslavit a holky se k němu přidali.
"Hotovo, naplánováno," prohlásila Mer.
"V sobotu, v osm hodin večer," dodala Sally.
"U Luka v Bistru," zakončil Bite.
"Okej, ale teď už budeme muset domů," nerad jsem vyhazoval své přátele.
"Nemůžeme tu přespat?" zeptal se Bite.
"Jo, mně se taky domů nechce, je půl dvanácté v noci," zakňourala Mer.
"Já nevím, jestli by to mamka dovolila," řekl jsem jim a zvedl se k telefonu.
"A přesně proto jí zavoláš, zatímco my budeme volat těm našim," řekla Sally, vrazila mi do ruky telefon a parta se rozešla po celém domě.
"Díky mami," ozvalo se téměř sborově.
"Bylo to těžké, ale zvládli jsme to, ikdyž je zítra škola," chlácholil Bite.
"Stejně tu máte polovinu svého šatníku každej, takže žádný problém," usmál jsem se na ně. Ještě jsme tak hodinu probírali tu moji oslavu a pak všichni šli spát. Jen já pořád nemohl nějak usnout. Měl jsem nutkání něco napsat, ale pořád jsem neměl inspiraci. Najednou jsem si všiml deníku, který ležel na mém psacím stole. Vzal jsem ho, do ruky pero a začal jsem psát.

Milý Zacku,
jmenuji se Sam a od dnešního dne tě vlastním. Proč právě Zack? Takhle se jmenoval můj nejlepší kamarád, který se musel odstěhovat na druhý konec světa. Doufám, že ti to nevadí a i přesto mi budeš naslouchat.
Dnes jsem dosáhnul šestnáctého roku svého života, a tak jsme s přáteli naplánovali oslavu, na kterou jsi samozřejmě zvaný. Vždycky jsem přemýšlel, co bych si psal do deníku, ale nikdy mě nenapadlo, že tady budu sedět a psát, zatím co moji přátelé spí.
Dnešek nebyl ničím zajímavý, až na toho nového kluka Maxe, který k nám nastoupil. Vypadá podivně, ale je to svým způsobem pěkný kluk. Vážně jsem právě napsal pěkný kluk? Co to se mnou je? Už bych měl jít spát. Dobrou Zacku, zase zítra.

Zavřel jsem deník. Prokličkoval jsem mezi spícími těly svých přátel a šel si lehnout.
Doufám, že to není tak strašné, ale je možné, že tam je několik chyb... je to psané ve 4:51 ráno...
Prosím zanechte komentář a hodnocení :))
Děkuji :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama